Školní výlet - Voraři a vorařství

Až popluji naposledy

Až poplují naposledy                   Až přehradí velikány,              Když nám dědeček vyprávěl,

naši plavci z jižních Čech            zastaví se řeky v nich,            že tu vory plavával,

v očích budou míti slzy                krásy naší jihočeské               v očích bude míti slzy,

a na rtech jen žal a vzdech.        ponoří do hlubin svých.           kdo ty řeky miloval.

V pátek 17. května se celá naše škola a školka vydala za poznáním. Tentokrát jsme jeli do Purkarce, kde jsme nejdříve navštívili zříceninu hradu Karlův Hrádek ( známý též pod názvy Karlshaus nebo Hrádek u Purkarce). Počasí zprvu nebylo úplně ideální, ale naštěstí déšť brzy ustal. Utvořili jsme útvar a pěším pochodem jsme ušli tam a zpět necelých 5 km. U vlastní zříceniny hradu jsme se seznámili s jeho historií a prohlédli si jeho bližší okolí. Povídali jsme si o životě ve středověku – oblékání, stravování, epidemii moru aj. Po návratu do Purkarce nás již čekali voraři (členové spolku Vltavan v dobovém oblečení) v místním vorařském muzeu. Po krátkém občerstvení jsme se tedy mohli plně věnovat výkladu.

Voraři – raději si říkali plavci, mají v Purkarci dlouholetou tradici. Spolek Vltavan byl založen roku 1902 právě na pomoc plavcům a jejich rodinám, které postihlo nějaké neštěstí – smrt či vážné zranění živitele. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací o této velice fyzicky náročné profesi, kterou vykonávali pouze muži. Ženy, které zůstávaly doma, musely zastat veškerou péči o dům, hospodářství i péči o děti. Líbilo se nám, že si každý mohl nástroje k výrobě voru osahat a vzít do ruky.

V další části naší návštěvy jsem se rozdělili do skupin a postupně jsme na jednotlivých stanovištích plnily zadané úkoly, za které jsme dostaly razítko do Průkazu mladého voraře. Některé úkoly – jako plavecký kvíz či vlastní popis voru – si splníme při výuce prvouky ve škole. Omalovánky si vybarví všichni ve škole i školce.

Výlet se nám všem moc líbil a zůstali bychom v milé společnosti i déle, ovšem čas k odjezdu se nachýlil a my se museli vrátit do školy.

Tak zase příště na shledanou!

Text a foto: Dana Ryšlavá – vyučující ZŠ a MŠ Žimutice